Galerie osobností města Bílovce

Maximilian Mohilla spatřil světlo světa 17. června 1870 v Uherském Brodě, kde jeho otec JUDr. Franz Mohilla zastával funkci c.k. státního notáře. Matka Justina byla dcerou novojičínského kloboučnického továrníka Johanna Hückela. Nedlouhou po narození druhého syna Karla v roce 1872 se rodina stěhuje do Opavy. Na zdejším gymnáziu mladý Max odmaturuje a pokračuje ve studiu na lékařské fakultě Vídeňské univerzity. Studium zakončuje s vynikajícím prospěchem a je bezpochyby předurčen pro skvělou kariéru na některé z proslulých vídeňských klinik. Mladý lékař má však jiné plány. V roce 1900 přijímá nabízené místo ředitele bílovecké nemocnice Františka Josefa I. a vrací se zpátky do kraje svého mládí. Dnes 8. května 1900 se v Opavě oženil s Olgou Schmidt, dcerou majitele zámku a statku Pelhřimovy (Pruské Slezsko). 

Karl Machinek spatřil světlo světa 29. března 1834 v Bílovci (dům vrchnostenské správy, dnes muzeum), jako prvorozený syn Davida Machinka, pomocného panského lékaře a Johanny Nosskové. Větší část dětství prožil v Bílovci, než otec získal prestižnější místo ve Fulneku. Po studiích medicíny na Vídeňské univerzitě nastoupil jako vojenský lékař k pluku polních myslivců č. 21. V roce 1861 byl převelen do přístavního města Pula k námořnictvu. 

Doktor Wenzel Ignaz Loos pocházel ze šlechtického rodu Loosů z Losimfeldu. Jeho děd Maximilian František Loos ve 40. letech 17. století studoval na pražské univerzitě a v květnu 1647 byl promován bakalářem filozofie. Po obležení Prahy Švédy roku 1648 vstoupil do studentské legie a ještě během bojů (srpen 1648), získal titul magistra filozofie. Jako mušketýr bojoval na Karlově mostě a na Rejdišti. Za velkého útoku 25. října 1648 bojoval u Horské brány, kde byl raněn do zad. Za tyto zásluhy byl císařem 20. května 1657 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Losimfeldt a byl mu udělen erb. 

Marie hraběnka Desfours – Walderode se narodila 18. července 1880. Její dětství nebylo šťastné pro otcovo mnohdy až brutální chování k mamince i služebnictvu. Pravděpodobně neradostné zážitky z dětství vedly mladou komtesu k přesvědčení, že musí nastoupit zcela odlišnou cestu životem než její aristokratické vrstevnice. Usilovné studium medicíny na lékařské fakultě vídeňské univerzity, úspěšně ukončila 13. prosince 1909, kdy byla promována na doktora veškerého lékařství. Od roku 1910 působila jako lékařka ve vídeňské Rudolfově nemocnici.

Profesor MUDr. Maximilian (Max) Ludwig Stolz se narodil 17. října 1868 v rodině bíloveckého továrníka a starosty města Adolfa Stolze a jeho manželky Karolíny rozené Knoppové (Maxovo dvojče Heinrich bude uznávaným vídeňským architektem a stavitelem). Max vystudoval gymnázium v Mariboru a Grazu. Přáním jeho otce bylo, aby získal právnické vzdělání. Max dal, ale nakonec přednost studiu medicíny. 

V Bílovci založil první „moderní“ lékárnu v roce 1836 Adalbert Seitz. Syn Antona Seitze lékárníka v Postoloprtech.

Po smrti prvního bíloveckého lékárníka, pokračovala v dědečkově započaté práci jeho vnučka Karolína Viktorie Albertina Schwederová(*1858), která se provdala za mladého brněnského magistra farmacie Johanna Schorczika (*1852), syna Martina Schorczika – choralisty v brněnské katedrále sv. Petra a Pavla. Z tohoto velmi šťastného manželství vzešlo pět dětí. 

„Rosa Abendrothová klečela v krvavé slámě a tiskla ruce k velkému zmoženému břichu selky Matisskové. Trhla sebou, když jí selka zakřičela přímo do ucha. Rodička už křičela celé hodiny. Zprvu všechno ukazovalo na normální porod. Tety, neteře, sestřenky a sousedky už připravily horkou vodu a prostěradla, ve světnici voněl pelyněk.

Josef Scholz přišel na svět 12. března roku 1835 do rodiny bíloveckého koželuha Aloise Scholze. Bezstarostné mládí prožil v domě čp. 302 na dnešní ulici Čs. armády. Jeho budoucí povolání lékaře bylo, dalo by se říci s trochou nadsázky, předurčeno. Josefův strýc Josef Scholz (*1784) byl zámecký a městský lékař v Bílovci.

Prvním poznávacím znamením byla jejich vůně. Máta a meduňka se mísily s heřmánkem, lipovým květem a lékořicí. Na sto let starých policích jsou uloženy nádoby, které uchovávaly mystické tinktury a masti, stojatky, prachovnice, váhy a hmoždíře všech velikostí. Lékárna bývala místem, kde vám lékárník v bílém plášti připravil všechno od mastí, sirupů a čípků až po vodičku na bradavice, šampon a čajovou směs na kašel přímo vám konkrétně na míru. Taky za ním pacienti chodili s důvěrou a radili se s ním stejně jako s panem doktorem a odcházeli s pocitem, že lék jim opravdu pomůže... tak nějak vypadala lékárna ještě před padesáti lety.

Kroměřížský sněm 22. listopadu 1848

Již před více jak170 lety se do Kroměříže z Vídně přesunulo zasedání Ústavodárného říšského sněmu . Při té příležitosti musíme zmínit jméno bíloveckého lékaře MUDr. Antona Beinhauera, který byl jedním z poslanců za levici.