Galerie osobností města Bílovce

Milovníci Thálie

Ve druhé polovině 19. století a na počátku 20. století lze v Bílovci najít několik divadelních společností, které se sem často vracely. Vypěstovaly si zde určité zázemí, které jim mimo jistoty obecenstva nabízelo i možnost více se zapojit do zdejšího kulturního života, včetně navázání spolupráce s místními obyvateli. Z mnohých tehdy začínajících umělců se později stali slavní herci, režiséři, zpěváci nebo producenti.

Jedním ze stálých hostů v Bílovci byl divadelní ředitel Ignatz Neufeld (1843-1920). Poprvé tady se svou společností hrál v letních měsících roku 1876.  Neufeldovo divadlo mělo v repertoáru hlavně frašky a lidové hry se zpěvy, méně pak operety a tragédie. Při uvádění zpěvoher nebo operet využíval Ignatz Neufeld místních muzikantů. Hereckou průpravu v této společnosti zažily nepochybně všechny Neufeldovy děti: synové Eugen a Max a dcery Anna, Irene a Julie, které v dospělosti většinou volily stabilnější angažmá v kamenných divadlech. Eugen Neufeld (1882–1950) působil v září 1908 městském divadle v Badenu a od sezony 1912/13 ve vídeňském Divadle v Josefstadtu. Max Neufeld (1887–1967), hrál od 1905 v Celovci, v Badenu, Jablonci nad Nisou, Olomouci, Salcburku nebo v Brně, odkud 1912 přešel do Divadla v Josefstadtu za svým bratrem Eugenem. Na představení tohoto divadla chodili lidé od filmu. Bylo potřeba „lovit“ nové tváře. Max Neufeld začínal samozřejmě malými rolemi. U prvního filmu z roku 1913 Johann Strauß an der schönen blauen Donau, nebyl uveden ani v titulcích. S náklady 100 000 korun byl tento film druhým nejdražším projektem Rakouska-Uherska. Po několika téměř bezvýznamných rolích následovaly konečně opravdové velké role, kdy byla jeho divadelní představení vyprodána a stal se žádaným představitelem milovníků. Roku 1919 začal režírovat, vybíral si látku i role. Herectví postupně omezoval. S 31 němými a 45 zvukovými filmy se řadí k nejplodnějším rakouským režisérům. Roku 1936 natočil na Barrandově česko-rakousko-francouzský muzikál Taneček panny Márinky. 

Dalším divadelním ředitelem, který se do Bílovce často vracel, byl Josef Lackner ml. a to v letech 1913-1938. Jednalo se o následovníka a pokračovatele rodového kočovného divadla, jehož zakladatelem byl někdy ve druhé polovině 19. století Josef Lackner st. Hrávalo se v sále pivovarského hostince (dnes kino Radost). Hosty u v chodu vítal lokaj modro-zlatém livreji, který o přestávkách velkou ruční pumpou osvěžoval vzduch v sále levandulovým parfémem. Stejně jako Neufeldova divadelní společnost zapojil také Josef Lackner do svých představení hudebníky z bílovecké městské kapely. Ve středu se hrály komedie soboty a neděle patřily operetám. Zkrátka nepřišli ani obyvatelé okolních vesnic. Herci si pronajímali od bíloveckého špeditéra pana Josefa Owessleho velké auto a v kostýmech vyráželi po okolí, kde v místních hostincích odehráli krátké komické hry. Divadelní společnost myslela také na nejmenší diváky. Ředitel Josef Lackner a herec Emil Waldeck se oblékali do kostýmu tehdy populární komické dvojice Pat a Patachon a chodili bavit děti do škol.

Bílovec se několikrát stal zastávkou slavné divadelní společnosti Johanna Huga Treue. Vlastním jménem Johan Nepomuk Gratzer. Byl synem pokrývače ze Znojma. Od začátku 50. let 19. století působil u divadelní společnosti S. Lockeové, později se oženil s její dcerou Annou. Hrál především komické postavy, charakterní role a zpíval v operetách. Po smrti Lockeové se 1864 ujal vedení společnosti. V letech 1864–65 byl ředitelem městského divadla v Uherském Hradišti. Po ukončení zimní sezony 1880/81 ve Šternberku společnost pokračovala do Prostějova, Šumperku a Moravské Třebové. Na jaře následujícího roku se Johann Hugo Treu zastavil v Bílovci. Jako host vystoupila slavná operní zpěvačka, členka souboru divadla v Regensburgu, olomoucká rodačka Marie Trousilová (1853-1907).

Úspěch divadelních společností i samotných divadel spočíval v hostování významných umělců z prestižnějších scén. Pokud si ředitel mohl známého hosta přizvat, stoupla v ceně jeho společnost nejen po stránce umělecké, ale také ve schopnosti si angažovaného umělce ekonomicky dovolit.

Z těchto umělců, kteří v Bílovci vystoupili můžeme jmenovat:

V roce 1911 to byla slavná operní zpěvačka baronka Olga Rohn von Rohnau (1865−1940). Byla dcerou Roberta svobodného pána Rohn von Rohnau a Caroliny Anny Tyll. Zpěvu se učila ve Vídni u Idy Liebhardt-Bayerové a později také u Gustava Waltera. Byla angažována v divadle ve Štýrském Hradci. V sezoně 1908/1909 byla členkou Městského divadla v Moravské Ostravě, kde již dříve koncertovala v Německém domě.

Karl von Zeska byl v letech 1892−1932 angažován v Burgtheateru ve Vídni a v roce 1908 získal ocenění dvorního herce. V květnu 1917 hostoval také v Městském divadle v Moravské Ostravě. V roce 1913 natočil svůj první film a ztvárnil v něm titulní roli mladého Strausse ve filmu s názvem Johann Strauβ an der schönen blauen Donau (kde si zahrál také již dříve zmiňovaný Max Nuefeld).

Na úplný závěr můžeme ještě zmínit slavnou divadelní ředitelku Anny von Lazary, která převzala divadelní společnost po smrti svého muže (1860). Za 40 let své činnosti navštívila města ve Slezsku, na Moravě v Horním Rakousku nebo jižních, západních a severních Čechách. Ač hrála převážně v menších či středních městech, byla v divadelním světě známá kvalitou nabízených představení a svou dobročinností.