Adalbert Seitz - lékárník a poštmistr
Prvním poznávacím znamením byla jejich vůně. Máta a meduňka se mísily s heřmánkem, lipovým květem a lékořicí. Na sto let starých policích jsou uloženy nádoby, které uchovávaly mystické tinktury a masti, stojatky, prachovnice, váhy a hmoždíře všech velikostí. Lékárna bývala místem, kde vám lékárník v bílém plášti připravil všechno od mastí, sirupů a čípků až po vodičku na bradavice, šampon a čajovou směs na kašel přímo vám konkrétně na míru. Taky za ním pacienti chodili s důvěrou a radili se s ním stejně jako s panem doktorem a odcházeli s pocitem, že lék jim opravdu pomůže... tak nějak vypadala lékárna ještě před padesáti lety.
„Naši předkové chápali velmi dobře jednu věc. Nelze léčit jenom podáním léku, ale také nadějí a notnou dávkou milosrdenství.“ První lékárny vznikaly v klášterech pro jejich vnitřní potřebu. V oficíně se léky připravovaly a vydávaly se oknem nebo dveřmi. Až později se léky začaly připravovat přímo na táře – lékárenském stolu – přímo před zraky zákazníků. Nezbytností dřívějších lékárníků byla například dračí krev, račí oči, vlčí zub, drcená mumie nebo drcená lebka člověka popraveného. Na blahodárné účinky driáků, které se z nich vyráběly, byly tehdejší lékárníci ochotni přísahat. „V lidovém lékařství se také hojně užívaly prostředky původu živočišného. Za Karla IV. se například proti „padoucí nemoci“ doporučoval ΄1 žejdlík brabenců živých, dva žejdlíky brabenčích vajíček, jeden žejdlík šťovek nebo žížal vedle lesního kadidla, kafru, kopřiv a šišek jedlových, borových atd. na osm žejdlíků dobrýho pálenýho΄ nebo proto „catharu“ ΄Roztluc celého šneka i se skořepinou, smíchej s muškátovým ořechem a olejem a polož na hlavu.΄“ Tyto recepty pocházejí z poloviny 17. století.
V Bílovci založil první „moderní“ lékárnu v roce 1836 Adalbert Seitz. Syn Antona Seitze lékárníka v Postoloprtech.
Dům čp.237, který magistr Seitz zakoupil a zřídil zde lékárnu „U svaté Hedviky“ v pozemkových knihách je dům nazýván „Alte Apotheke“. Dnes už neexistuje, stával vedle dnešního Úřadu práce. Mladá paní Aloisie Seitzová rozená Hulitzka přivedla v Bílovci na svět syna Aloise (*1836) a dceru Albertinu Alžbětu Antonii (*1837). Za kmotru šla paní Antonia Groe. Manželka významného bíloveckého továrníka Karla Groe, v jeho továrně byl roku 1824, spuštěn první parní stroj na území Bílovce. Bohužel ani zázračné mastičky a medikamenty nedokázaly vyléčit choleru. Aloisie Seitzová podlehla této nemoci ve věku 21 let 4. ledna 1838. Ani prvorozený syn dlouho svou maminku nepřežil, zemřel 5. dubna 1838.
Vážený bílovecký měšťan a lékárník si liboval v mladých ženách. Dva roky po smrti první manželky si přivedl do lékárny novou paní tehdy 28-letou Terezii Schlillerovou. Terezie přivedla na svět syna Aloise Adolfa a Adolfa Karla. Ani tito synové neměli v knize osudu napsáno, že se dožijí dospělosti. Jiné pan lékárník dokázal vyléčit, ale svou rodinu nedokázal. Druhá paní Seitzová umírá na tuberkulózu 24. února 1843. Magistr Adalbertus dlouho netruchlil. Již v září přivádí do lékárny novou paní, mladičkou Annu Gebauerovou v době sňatku jí bylo 21 let. Krásná paní lékárníková přivádí 27. října 1846 na svět syna Emila. V té době taky lékárník Seitz zakoupil na náměstí dům čp. 27 (dnes čp.13 Lékárna) a buduje novou lékárnu „U svaté Hedviky.“ Svůj předchozí dům si ovšem ponechal. Ani třetí manželství bíloveckému apatykáři nevyšlo. Paní Anna zemřela 16. listopadu 1847 bylo ji pouhých 26 let. Stárnoucí lékárník opět dlouho netruchlí nad ztrátou své mladičké manželky a hned v březnu 1848 si v kostele sv. Mikuláše bere za manželku Viktorii Fournierovou z Bílovce. Na svatbě jsou jako svědci samé významné osobnosti města: vážený pan bývalý poslanec, MUDr. Anton Beinhauer, továrník Groe, továrník Schweder aj.
Tato paní přivede na svět syna Augusta a Karla. Také těmto výhonkům Seitzova rodu svíčka života dohořela v dětském věku.
Stařičký otec pomalu předává lékárnu Emilovi, který také úspěšně vystudoval na magistra farmacie. V lékárně se připravovaly prášky, mastičky, čaje, ale kolem domu opět obchází stín smrti. Mladý nadějný lékárník Seitz se nakazil zákeřnou tuberkulózou tehdy zvanou oubytě, 20. listopadu 1870 vydechl naposledy. Zdrcený Seitz se zcela uzavírá do sebe a už skoro vůbec neopouští svůj dům. Životní příběh prvního bíloveckého lékárníka je dopsán 4. června 1871 bylo mu 69 let.
Lékárnu převzala jeho žena Viktoria (+19.8.1893). Nápomocen jí byl jeden mladý magistr farmácie Johann Schorczik. Jediná dcera Adalberta Seitze, Albertina Alžběta se provdala za syna významného bíloveckého továrníka Karla Schwedera. Její dcera Karolína Viktorie Albertina se později provdala za toho mladého magistra farmacie Johanna Schorzika, aby pokračovali v dědečkově započaté práci. Karolína přivedla na svět pět dětí. Pokračovatelem rodinné lékárnické tradice se stal syn Alfréd (*4.6.1891). Paní Karolína se po smrti Johanna Schorczika znova provdala 29. ledna 1904 za dalšího lékárníka Johanna Moslera (*20.1851 v Bílsku, +12.5.1941 Bílovec). Lékárník Mosler nechal přestavět lékárnu do dnešní podoby. V té době pracoval v bílovecké lékárně „U svaté Hedviky“ jako praktikant jeden chorvatský šlechtic Božidar baron von Kralyc.
Po skončení studií farmácie převzal lékárnu Alfréd Schorczik. Mladý pan lékárník se 14. září 1919 oženil s Wilhelminou Kutscher dcerou významného bíloveckého podnikatele, majitele železářství a obchodu se střelivem Viktora Kutschera.
Ještě jedna zajímavost: jméno Schorczik neznělo dost velkoněmecky, tak se Alfréd nechal 18. března 1942 přejmenovat a převzal jméno svého dědečka - Schweder.
