Hraběnka Marie Desfours-Walderode
Neteř bíloveckého zámeckého pána se stala lékařkou chudých
Časně z rána 15. září 1808 se na ještě ne zcela dokončeném zámku ve Výškovicích narodil syn Karla Sigmunda hraběte Bukůvky z Bukůvky*, Michael Johann Sigmund Leopold (*jeho žena Antonie Františka, dcera velitele olomoucké pevnosti Michaela barona von Fröhlich, byla švagrová výškovického zámeckého pána Františka barona Sedlnitzkého z Choltic). Mladší sestru Michaela Sigmunda hraběte Bukůvky, Karolinu (*1815) pojme ve Vídni 6. května 1844 za manželku dědic bíloveckého a výškovického panství Moritz baron Sedlnický z Choltic.
Michael Sigmund působil stejně jako jeho otec ve státních službách. Byl krajským komisařem, komorníkem moravského zemského sněmu, nebo přísedícím moravského zemského soudu. Již jako osmnáctiletý získal od své příbuzné zámek Dobromilice (pozn. na tomto zámku se také narodili tři synové Moritze Sedlnitkého z Choltic).
Michael Sigmund patřil k velkým mecenášům brněnského hudebního života. Hrabě pořádal v Brně první veřejné koncerty. Výtěžky z koncertů byly poukazovány na dobročinné účely. Stál také u zrodu brněnského hudebního spolku. Další záslužnou činností pana hraběte, bylo jeho působení ve funkci kurátora brněnského ústavu nevidomých.
Michael hrabě Bukůvka se 27. listopadu 1841 v Konské (část Třince) oženil s Karolinou baronkou Beessovou z Chrostiny (svědkem na svatbě byl Moritz Sedlnický z Choltic). V manželství se narodilo 7 dětí (synové Karel Sigmund, Jaroslav Sigmund, Michael Sigmund a dcery Melanie, Antonie, Michaela a Karolina).
Michaela Bukůvková z Bukůvky přišla na svět v Brně 20. září 1851. Jejím manželem se 12. října 1876 na zámku v Dobromilicích stal Artur Max František hrabě Desfours – Walderode, zu Monte und Athienville und Ekhausen, majitel panství Potštát. Po deseti letech se však manželství pro rodinné spory rozpadlo. Artur míval časté záchvaty nekontrolovaného vzteku. Bez viny však asi nebyla ani Michaela, protože jí manžel žaloval pro opakovanou manželskou nevěru. Michaela se už znovu neprovdala a žila se svými dětmi Marií a Sigmundem na potštátském zámku.
Marie hraběnka Desfours – Walderode se narodila 18. července 1880. Její dětství nebylo šťastné pro otcovo mnohdy až brutální chování k mamince i služebnictvu. Pravděpodobně neradostné zážitky z dětství vedly mladou komtesu k přesvědčení, že musí nastoupit zcela odlišnou cestu životem než její aristokratické vrstevnice. Usilovné studium medicíny na lékařské fakultě vídeňské univerzity, úspěšně ukončila 13. prosince 1909, kdy byla promována na doktora veškerého lékařství. Od roku 1910 působila jako lékařka ve vídeňské Rudolfově nemocnici.
Během první světové války hraběnka Marie sloužila jako vojenská lékařka na různých bojištích.
Dobový tisk píše: „Ve vojenské nemocnici poblíž srbského města Šabac se hraběnce Marii Desfours-Walderode podařilo zachránit více jako 160 těžce raněných rakouských vojáků…“
Po válce se vrátila do Potštátu, kde poskytovala lékařskou péči chudým a nemajetným bezplatně. Také během druhé světové války byla MUDr. Marie Desfours–Walderode aktivní účastnicí některých válečných událostí. Poskytla první pomoc americkým vojákům, kterým se podařilo včas vyskočit z hořícího bombardéru. Pomohla také ruským zajatcům, které hnali esesmani ve dvacetistupňovém mraze od Spálova přes Potštát. Byli absolutně vyhladovělí, hraběnka Marie nezaváhala ani minutu, spolu se služebnictvem navařila velký hrnec brambor a nasytila zajatce i přes výhružky esesáků, kteří je hlídali.
Po válce obdržela hraběnka Marie Desfours – Walderode zpět československé státní občanství, zůstal ji její dům a nadále vykonávala lékařskou práci. Byla skvělou diagnostičkou a s mnohými úrazy si dokázala lehce poradit, protože získala velmi dobrou chirurgickou průpravu jako vojenská lékařka.
V padesátých letech byla u paní hraběnky provedena potupná domovní prohlídka z důvodu, že údajně ve svém domě uchovává cenné předměty odsunutých Němců. Celá věc nakonec skončila obrovskou ostudou okresní prokuratury, protože hraběnka Desfours – Walderode prokázala, že veškeré cennosti jsou jejím osobním majetkem. Důchodová léta prožila v kruhu svých přátel. Zemřela 13. března 1963 v Potštátě a je pochována spolu s rodiči a bratrem v rodinné hrobce.
