Rosa Abendrothová - porodní bába
Bílovecká porodní babička na audienci u císaře
„Rosa Abendrothová klečela v krvavé slámě a tiskla ruce k velkému zmoženému břichu selky Matisskové. Trhla sebou, když jí selka zakřičela přímo do ucha. Rodička už křičela celé hodiny. Zprvu všechno ukazovalo na normální porod. Tety, neteře, sestřenky a sousedky už připravily horkou vodu a prostěradla, ve světnici voněl pelyněk. Byl to její šestý porod, ve „funkci“ bílovecké porodní báby a zatím všechny zvládla bez obtíží. Avšak selka Matissková začala ztrácet čím dál více krve. Nejdříve bylo prostěradlo jen růžové od prasklé plodové vody, ale brzo na něm bylo krve jak na jatkách. Dítě prostě nechtělo ven. Počáteční sténání rodičky přešlo v hlasitý křik, takže její muž zděšeně klepal na dveře a modlil se ke svaté Markétě. Vejít dovnitř se neodvážil, tohle byla ženská záležitost… Porodní bába Rosa Abebendrothová křikla na děvče co stálo vedle postele: Potřebujeme novou vodu !...“
Tak nějak mohl začínat běžný „pracovní“ den oblíbené bílovecké porodní babičky Rosy Abendrothové. Rosa Benigna Gebauerová (*9.srpna 1811) byla dcerou váženého soukenického mistra Johanna Gebauera. V devatenácti letech se provdala za bíloveckého perníkáře a pekaře Karla Abendrotha. Z otcovského domu na náměstí se přestěhovala do tehdy úplně nově zrenovovaného domu svého manžela v Městském Kopci. Povolání porodní báby bylo pro ní přesně to pravé. Rosa byla vděčná své tchýni Barbaře, když se jí půl roku po svatbě zeptala, jestli k ní nechce do učení. V té době se rodilo pouze doma za asistence porodní báby. Ty za úplatu asistovaly u všech porodů v Bílovci. Jejich jméno je zapsáno v matrice narozených. Měly na starost i pomoc ženám v těhotenství i po porodu. Již v první polovině století byly báby označovány jako „zkoušená“, což znamenalo, že prošly úředním přezkoušením místním lékařem a některou ze zkušených kolegyň. Přes tuto zvýšenou, ale přesto primitivní péči mnoho dětí zemřelo již při porodu nebo krátce po něm. Rosa Abendrothová chodila na povinné přezkoušení k bíloveckému lékaři Antonu Beinhauerovi. Jejich profesní vztah postupem času přerostl v doživotní přátelství. Porodní babička Rosa postupem času odrodila taky děti všech zámeckých sloužících, mnoho dětí v Bílovci, ale byla také zvána k porodům do vzdálenějších vesnic bývalého bíloveckého panství. Protože byla opravdu hodně žádaná měla na svém domě vizitku se jménem a nad ní malou břidlicovou tabulku s pisadlem přivěšeným na provázku. Na tu to cedulku psávala paní Rosa, kam jde, aby lidé, kteří jí hledali, věděli ihned, kde jí mají hledat, po případě mohli taky napsat kam má 
přijít.Vdovu po mistru perníkářském Rosu Abendrothovou znali lidé v Bílovci a širokém okolí jako šikovnou a mimořádně přívětivou porodní bábu – babičku, jak se tehdy říkalo. Mnoho lidí ve městě taky dobře vědělo, že má ještě jedno povolání. Rosa byla mimořádně zručná švadlenka. Uměla prý ušít a vyspravit „věci téměř nemožné“. Na svůj věk byla totiž neuvěřitelně silná, vitální a zdravá. Vychovala čtyři děti, které už si žily vlastní životy. Jednoho dne si někde v novinách přečetla, že milovaný císař je nemocen. Pomocí pana starosty poslala do Vídně císaři balíček, kde byla pečlivě složená vlastnoručně ušitá parádní myslivecká kamizola s přepychovým kloboukem. Uplynulo několik měsíců, když na bíloveckou radnici přišel úřední dopis z císařské kanceláře a v něm stálo: „že se milostivá paní, vdova po bíloveckém pernikáři Rosa Abendrothová, pozývá se k audienci u Jeho císařského a královského Apoštolského veličenstva Františka Josefa I., na níž by jí císař rád osobně poděkoval za velmi milý dárek…“ Paní Rosa se tedy v doprovodu svého syna Karla a bratrance továrníka Gebauera vypravila k císařské audienci do Vídně. Bílovecká porodní babička tehdy dostala z rukou samotného císaře Františka Josefa I. zlatou pamětní medaili a darovací portrét s podpisem císaře. Oblíbená porodní babička paní Rosa Abendrothová zemřela dva roky po této slavné události 19. března 1882.
