Galerie osobností města Bílovce

Lékař šlechticem, porodní bába šlechtična

Lidé v 17. a 18. století byli sužováni všemi možnými infekčními chorobami: pak především syfilidou, cholerou, skvrnitým tyfem, břišním tyfem, tuberkulózou, nebo neštovicemi. Lékaři v polovině 18. století,v diagnostice chorob značně tápali a v léčbě samotné byli téměř bezmocní. Základní a „osvědčenou“ léčebnou metodu bylo pouštění žilou v domnění, že nemoc je projevem zkažených tělních šťáv, které je potřeba odpustit. Graduovaných lékařů v Čechách, na Moravě a Slezsku v první polovině 18. století bylo jen několik desítek. Většinu zdravotnických výkonů zajišťovali ranhojiči, případně fyzikové bez univerzitního vzdělání. Porodů se ujímaly porodní báby. Pro bílovecké panství máme o těchto profesích jen velmi kusé zmínky. V matrikách se nám objevují: medikus Servatio Hildesheim (1663), Johann Jakob Hartmann (1669), Christoph Schulmann z Nového Jičína o jejich skutečném vzdělání nevíme téměř nic. Teprve v roce 1720 vstupuje do služeb baronky Bohunky Alžběty Sedlnitzké lékař s univerzitním vzděláním Wenzel Ignaz Loos von Losimfeldt (1678-1728), v matrice Bílovce označený jako „medicína doctor“. Než vstoupil do služeb majitelky bíloveckého panství, působil jako lékař u Františka Josefa hraběte Šlika v Jičíně, kde se mu také narodil syn Josef Václav. Bílovecký lékař Wenzel Ignaz Loos zemřel roku 1728 ve věku 50 let. Jeho vdova Marie Anna Loosová z Losimfeldtu se o 4 roky později v Bílovci provdala za Johanna Schwedera, soukenického mistra a soukenického kontrolora (pozn.jejich potomci stáli u zrodu velké bílovecké soukenické továrny Schweder und Halenta).

Doktor Wenzel Ignaz Loos pocházel ze šlechtického rodu Loosů z Losimfeldu. Jeho děd Maximilian František Loos ve 40. letech 17. století studoval na pražské univerzitě a v květnu 1647 byl promován bakalářem filozofie. Po obležení Prahy Švédy roku 1648 vstoupil do studentské legie a ještě během bojů (srpen 1648), získal titul magistra filozofie. Jako mušketýr bojoval na Karlově mostě a na Rejdišti. Za velkého útoku 25. října 1648 bojoval u Horské brány, kde byl raněn do zad. Za tyto zásluhy byl císařem 20. května 1657 povýšen do šlechtického stavu s predikátem von Losimfeldt a byl mu udělen erb. Po skončení studií se Loos stal správcem expedice českého místodržitelství. S manželkou Juditou Dorotheou, dcerou zámožného pražského měšťana Kašpara ml. Ze Schwengfeldu, zakoupil 2. července 1666 dům „U bílého lva“ na dnešní Celetné ulici. Z manželství vzešli dva synové. František Karel (1650-1720) a Antonín Václav, ten se 16. dubna 1684 v Praze oženil s Barborou Terezii Hanykovou, s níž měl řadu dětí. Pozdější Loosové z Losimfedtu pocházejí od Antonína Daniela Loose z Losimfeldtu (1693-1760), který se usadil v Benešově u Prahy. Jeho vnuk Jan Křtitel Nepomuk (1757-1828) zde zastával povolání chirurga. Jan Václav Loos z Losimfeldtu (1782-1852) se stal knížecím Schwarzenberským lékařem. Další Loos z Losimfeldtu, Jan František, působil jako lékař v Červeném Poříčí u Klatov. Leopold a František Loosové z Losimfeldtu založili v Praze prosperující jehlářství. Jejich potomci neměli ponětí, že pocházejí ze zchudlé šlechtické rodiny a netušili nic o svém původu. Teprve Jindřich Loos, schwarzenberský hlavní pokladní revident požádal za sebe a synovce o obnovení dlouho neužívaného šlechtického titulu. Proto můžeme ještě na počátku 20. století nalézt ve sčítacích operátech města Prahy: Karel Loos z Losimfeldtu-majitel hostince „U Loosů“, Nusle-Božetěchova ulice čp.9, Marie Loosová z Losimfeldtu-porodní bába, Kaprova ulice čp.13, nebo Václav Loos z Losimfeldtu-pasíř, Nusle, Havlíčkova čp. 213.

Z tohoto kdysi slavného rytířského rodu pocházel také stavitel a městský architekt v Ústí nad Labem Maximilián Loos z Losimfeldtu (1858-1953). Byl tvůrcem řady staveb zejména v severních a západních Čechách, např. střekovského kostela Nejsvětější Trojice, nebo městské nemocnice v Ústí nad Labem.